Deník z Francie aneb před dvěma týdny v Challans – U OCEÁNU (den 3.)

Další částí našeho programu, byla degustace právě již zmiňovaných ústřic. Moc mi to nechutnalo. Následně jsme si sami měli zkusit z mořského dna ( jelikož byl zrovna odliv) vylovit mušle a jiné mořské živočichy. Počasí nám to ale příliš neumožnilo, doslova spíše znemožnilo. Byli jsme tedy velice rádi, když jsme se konečně dostali celí promočení do autobusu a vydali se po silnici, která je naprostou raritou, protože vede po mořském dně a je přístupná jen asi 2 hodiny denně- pouze za odlivu, směrem na ostrov. Tam jsme měli naplánovaný picnic, který se díky počasí musel změnit na „inside picnic“ v gymnastickém sále místní školy. I tak jsme si to ale velice užili.

Následoval přejezd zpět na pevninu, tentokrát už po mostě. Mezitím se počasí malinko umoudřilo. Přestože stále velice foukalo, přestalo pršet a sem tam dokonce vykouklo sluníčko. Měli jsme tedy téměř ideální podmínky pro další program- získávání soli z mořské vody. Bylo to velice zajímavé a pán, který se tímto zabývá nám vše detailně vysvětlil.

Pak již nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět do Challans. Měli jsme však velký časový náskok oproti plánovanému programu, proto jsme ještě cca hodinu čekali v místní škole. Následně si nás rodiny odvezli domů.

Večer jsme si užily s korespondentkou (Laurou Huchet) dost zábavy při hraní francouzské hry JUNGLE SPEED a skákání na trampolíně. K večeří jsme potom měli kuřecí maso s těstovinami. Byla jsem z celého dne velice unavená a tak jsem si krátce po večeři šla lehnout a téměř hned jsem usnula.

Petra Kmoníčková

Hned co jsme přijeli do školy vyrazili jsme do Beauvoir sur mer, což je městečko na břehu Atlantiku. Ujal se nás tam pán, který nám ukázal obchod s různými rybářskými pomůckami. Dále nám ukázal i stavbu lodi. Měli jsme jet nejdříve na sádky ústřic, ale kvůli počasí a přílivu a odlivu jsme šli nejdříve ochutnat ústřice. Chuť byla dost zvláštní. Po ochutnávce jsme se konečně vydali na sádky ústřic.

Po cestě jsme se stavili u větrné elektrárny a něco málo jsme si o ní řekli. Další část naší prohlídky byly sádky na ústřice. Bylo to velmi zajímavé, protože jsem před tím nikdy nic takového neviděl.

Najednou ale začalo strašlivě pršet a foukat vítr a to zrovna v tu chvíli kdy jsme měli jet na silnici le Gois, kde jsme měli „rybařit“ (tzn. hrabat mušle z bláta). Rybařili jsme asi dvacet minut a šli jsme znovu do autobusu, protože to počasí nešlo vydržet. Za těch dvacet minut se podařilo dvěma holkám i v bahně vyválet.

Autobusem jsme potom samotnou silnici le Gois, která je vidět jen za odlivu, přejeli. Podle programu měl následovat piknik, ale nešlo to kvůli počasí. Francouzští učitelé však domluvili „vnitřní piknik“ v tělocvičně jedné školy. Dále už jsme pokračovali na ostrov Noirmoutier, kde probíhá odsolování mořské vody. Daly se tam nakoupit i dobré suvenýry.

Poté už jsme se vrátili do školy, kde jsme museli hodinu čekat a až poté jsme se vrátili do rodin. Tentokrát jsem jel k taťkovi mého korespondenta. Byla u něj výborná večeře a spousta legrace. Na spaní jsem se vrátil k Timothéeově matce a těšil jsem se na další den.

Jan Matějka

přecházející díl vyprávění…

následující díl vyprávění…

další foto…