Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
V pondělí ráno jsme museli vstávat již kolem půl sedmé, abychom stihli autobus v osm, kterým jsme měli odjet zpět do naši rodné země, Čech. Poté, co jsme se rozloučili s našimi francouzskými „penfriendy“, jsme nastoupili do autobusu a s úderem osmé s velikou lítostí odjeli.
Cestu jsme přerušili v Paříži, městě módy a elegance. Po francouzských dálnicích, které jsou v relativně dobrém stavu, jsme přijeli do Paříže již za necelých pět a půl hodiny, průměrnou rychlostí 80 km/h. Avšak za první třičtvrtě hodiny jsme v Paříži nepoznali nic jiného něž toalety v centru Le palais des Congrés. Ale již za dvacet pět minut po opuštění tohoto centra jsme došli ke druhé největší památce, Vítěznému oblouku, kde jsme měli možnost za 1,50 € vystoupit nahoru, odkud šlo pozorovat město z úrovně větších domů, čímž se nestal pozdější pohled z „Eiffelovky“ jen dražším, nýbrž i jiným, tím pádem také originálním. S touto stavbou jsme se rozloučili až ve třičtvrtě na čtyři, po hodině a čtvrt.
Za třičtvrtě hodiny jsme se dostali k nejznámější památce celé Francie, Eiffelově věži, podívali jsme se k nedalekému muzeu pravěkých kultur, kde jsme na chvíli zapomněli na rachot rušných pařížských silnic, a na lavičkách těsně vedle kovového „monstra“ jsme posvačili. V 17:30 nám náš milý pan učitel vyjednal, jinak nevyjednatelnou cestu nahoru, čímž se splnil sen mnoha spolužáků, nahoře jsme ale ztratili pojem o čase, a tak jsme nechali své spolužáky čekat dole neuvěřitelnou hodinu a čtvrt. V sedm hodin jsme se rozloučili i s touto dominantou. Po dlouhém čekání i komplikaci s toaletami jsme v 22:56 zdárně opustili toto opěvované město. Poté nás čekala dlouhá cesta, ve 3 ráno jsme přejeli do Německa a v devět do naší republiky. V deset jsme míjeli Plzeň a v jedenáct jsme přijeli do Prahy, odkud jsme již za dvě hodiny byli doma.
Jan Žák
Ráno jsem se probudil v 7:05 a šel jsem se nasnídat. Měl jsem jako obvykle pomerančový džus a „pain au chocolat“. Potom mi rodiče přinesli jídlo na cestu a zbytek dárků, které jsem od nich dostal pro mou rodinu. V 7:38 jsme vyrazili do školy. Když jsme přijeli, dal jsem si kufry do autobusu a šel se rozloučit s rodiči. Potom se udělalo několik fotek před školou, proběhlo rozloučení a v 7:58 náš autobus vyjel.
Kolem půl druhé jsme dorazili do Paříže: Už cestou jsme zahlédli Vítězný oblouk. Zastavili jsme na parkovišti u kongresového centra a právě tam jsme se vydali hledat záchody. Našli jsme jen jeden, takže to docela dlouho trvalo. Během toho skupinka pěti studentů v čele s panem Machatým zkusila najít jiné záchody. I tato mise byla úspěšná, dokonce tam těch záchodů bylo víc. Po vyprázdnění všech močových měchýřů jsme šli k Vítěznému oblouku. Tam jsme dorazili těsně po půl třetí. Většina studentů se vydala nahoru (1,50 €/osoba). Nahoře byl pěkný výhled na Eiffelovku nebo Champs-Elysées. Když jsme památník v 15:35 opustili, vydali jsme se právě po této slavné ulici.
Viděli jsme samé zajímavé obchody (Louis Vuitton, Yves Saint-Laurent,…). Když jsme jí prošli, přišli jsme k tunelu, kde zemřela Lady Diana. Odtamtud už byla vidět Eiffelovka (konečně!!!). K ní jsme přišli v 16:30, dali jsme si svačinu a skupina studentů vyrazila červeným výtahem nahoru (5,50 €/osoba). V 18:45 se vrátili a v sedm hodin večer jsme vyrazili zpátky k autobusu. O půl deváté jsme došli opět před kongresové centrum. Rozdělili jsme se na tři skupiny, které postupně měly jít na záchod. Když šla ta třetí, záchod, na kterém byla skoro celá výprava, se rozbil. Proto se urychleně musel vyhledat jiný. Naštěstí byl poblíž hotel.
Všechno nakonec proběhlo v pohodě, takže jsme z Paříže vyrazili v 22:50. Na hranice s Německem jsme dorazili ve čtvrt na čtyři ráno, na české hranice v 9 hodin, zastavili jsme na benzince kousek u Plzně a měly se odevzdávat pracovní listy, které jsme dostali na vyplnění. Samozřejmě skoro nikdo nic neměl, takže všichni se začali snažit, aby jsme toho do jedenácti, kdy se měly odevzdávat, měli co nejvíc. Docela se to povedlo a většina odevzdala papíry včas. Ve čtvrt na dvanáct jsme projeli Prahou a pak už do Pardubic, kam jsme dorazili ve 13:01.
Martin Zajíček
