Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Studenti naší třídy měli možnost navštívit Český rozhlas Pardubice. Krátce před jedenáctou hodinou jsme vyrazili od školy směr Bělobranské náměstí, přesněji řečeno do ulice Sv. Anežky České, kde fyzicky sídlí jediné veřejnoprávní rádio vysílající z Pardubického kraje.
V rozhlase bylo tolik zajímavých věcí a tak málo času. Všichni měli stejný výraz, jako kdyby jim ujížděl vlak. Postupně jsme poznali většinu místností v rozhlase. Newsroom – místnost, kde je mnoho počítačů, u každého někdo sedí, sluchátka na uších. Další se o něčem dohadují. Společně tvoří vysílání. „Vysílací“ českého rozhlasu se nachází v podkroví. Některé z nás sice více zaujala balkonová zahrada honosného bytu v domě naproti, ale pro tu většinu tu bylo pět monitorů, mikrofony v hojném zastoupení a velký panel se spoustou „šavlí“. Tak se říká ovladačům jednotlivých vysílacích linek, jak jsme se dozvěděli. Celé dokonale odzvučené. Stejně jako „zprávárna“, která je oddělená pouze sklem, aby mezi sebou zprávaři a moderátoři mohli komunikovat posunky.
Setkali jsme se se čtyřmi zaměstnanci rozhlasu. Pavla Pilařová se nás ujala hned při příchodu a dělala nám po celou dobu naší exkurze průvodce. V rádiu pracuje již jedenáct let, a to jako zprávařka. Měli jsme i možnost být u toho, když Pavla zprávy četla. Museli jsme se hlídat a ani nedutat, vše by hned šlo naživo do vysílání.
Moderátorka Jitka Slezáková sedí na „vysílacím“ a je jakýmsi mozkem celého vysílání. Musí ovládat veškerou techniku a zároveň propojovat jednotlivé vstupy mluveným slovem. Společně jsme se shodli, že je to velice stresující práce. Takto dlouho pozornost neudržíme, ani když máme ve čtvrtek tři hodiny češtiny za sebou.
Tomáš Klement je hudební dramaturg s omračujícím přehledem o nonartificiální i vážné hudbě. Jeho příjemný flegmatický hlas svědčí o tom, že ho práce velmi baví a je ochoten vyjít vstříc hudebnímu vkusu každého posluchače.
Práce redaktora se nám zdála velice zábavná. Nejspíše tomu napomohla i humorem sršící Drahomíra Bačkorová. Ukázala nám svou práci na reportáži od jejího zrodu až po konečnou verzi. Ta je zkrácená z původních 20 minut natočeného hrubého materiálu na maximálně půl druhé minuty čistého času.
Návštěva Českého rozhlasu byla nejen zajímavá, ale i inspirativní. A v každém případě skvělá dvouhodinovka češtiny.
Matouš Kocián, 6. A
možná vás také zajímá:
