Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Moje sobota byla trochu jiná, než u ostatních českých studentů. Měla jsem narozeniny, tudíž mi od samého rána všichni přáli. Když jsem ráno přišla do kuchyně na snídani, byl na stole roztažený papír s nápisem: Všechno nejlepší k narozeninám. I přes drobnou gramatickou chybu mě to velmi potěšilo a vykouzlilo úsměv na tváři.
Po snídani jsme se společně s Káťou, Klárou J., Anet, Vaškem a samozřejmě jejich korespondenty vydali vstříc našemu boji na kánoích. Jela jsem společně s Káťou a mámou její korespondentky. Cesta měla sice jen asi 2 kilometry, ale pro nás nezkušené vodáky to bylo třikrát více. Kromě častých nárazů do břehů jsme také vpluly do trní, a tak já a Káťa jsme byli celé podrápané.
Po hodině a tři čtvrtě jsme se konečně dostali k mlýnu, kde jsem bydlela. Celé promočené jsme se šli převléci a poté se všichni odebrali domů. Po obědě jsem se šla společně s Klárou podívat na to, jak tento mlýn funguje. V pozdních odpoledních hodinách jsme šli na koně.
Byla to moje první projížďka a musím říct, že jsem si vedla lépe než Pierrova (můj korespondent) mamka. Po náročném dni jsme si sedli k večeři, kde mi Pierrovi mladší sestry Clemonce a Amelie předali dárky k narozeninám. Dostala jsem od nich krásný šátek, hodiny se vzorem jejich mlýna a francouzský parfém. Poté mi přinesli nějakézákusky, na které dali svíčky. Ovšem to byl ten typ svíček, které když sfouknete, tak zase vzplanou, takže jsem to po několika minutách vzdala. Celé to točili na video, takže se děsím, až mi to pošlou. Bude to určitě komické. Ten den se mi spalo opravdu dobře.
Magdaléna Dinušová
Ráno jsme se probudily okolo desáté hodiny, vyčistily jsme si zuby, trochu se zkulturnily a šli jsme se nasnídat. K snídani jsme si mohly vybrat mezi křupinkami s mlékem, ovocným salátem nebo pečivem s Nutellou nebo máslem. Já jsem si vybrala ovocný salát, byl velmi dobrý. Byla v něm jablka, hrušky a ananas.
Po snídani jsem se šla ustrojit. Ve dvanáct hodin a třicet pět minut, nás vyzvedl před domem otec korespondentky Elišky Červinkové a odvezl nás na nádraží v Challans. Tam jsme se sešly s Klárkou Bibenovou a její korespondentkou. Asi za pět minut přijel vlak do Nantes. Vlak byl ve velmi dobrém stavu, usadily jsme se a za chvíli jsme byly v Nantes. Když jsme vystoupily, šly jsme do malého supermarketu, kde naše korespondentky chtěly koupit nějaké sladkosti na dnešní oslavu.
Procházely jsme městem. Viděli jsme hrad v Nantes, byl zajímavý, protože kolem něj vedla řeka. V ulicích bylo hrozně moc stánků a malých obchůdků. Po nějaké té chvíli jsme dorazily na místo, kde jsme se měly sejít s kluky z naší třídy a jejich korespondenty. Zašli jsme si koupit oběd do obchodu s jídlem, podobného Mc’Donaldu. Všechny tři jsme si objednaly panini s hranolkami a Sprite. Jídlo jsme dostaly do ruky. Až jsme byli všichni, šli jsme na rozhlednu na největší budově v Nantes.
Viděli jsme celé Nantes a měli jsme zrovna veliké štěstí, protože bylo pěkně a svítilo slunce. Nahoře na rozhledně byla kavárna s barem ve tvaru čápa a sedělo se na židličkách ve tvaru vejce. Potom, co jsme si užili výhledu na rozhledně, jsme šli do středu města a tam jsme šli nakupovat. Dali jsme si rozchod, kluci šli pryč a já a holky jsme zůstaly v obchodech. Nejprve jsme navštívily HM, pak obchod Zara a potom další s francouzkým názvem. Bohužel jsme ale nic nevybrali. Pak jsme šli na nádraží, protože jsme měli ještě plány v Challans a to oslavu u jedné z Francouzek.
Okolo páté hodiny jsme byly na nádraží, koupily jsme si zde pití a nastoupily na vlak. Jely jsme skoro hodinu, když jsme dorazily do Challans, vyzvedla nás máma mojí korespondentky. Doma jsme si daly malou svačinu a převlékly se na oslavu. O půl osmé začala oslava. Když jsme přišli, přivítali jsme se s ostatními přáteli. Bylo zde na výběr nějaké pití jako třeba Coca-cola, Fanta, Sprite a džusy.
Chvíli jsme si povídali a pak pustili písničky a začalo se tancovat. Tancovali jsme Makarenu a Ganganm style a další známější tance. Okolo půl deváté přinesli pizzu. Každý měl nejméně jeden kousek pizzy. Oslava velmi rychle utíkala a ve dvanáct hodin pro nás přijela máma mojí korespondentky. Bylo těžké rozloučit se s kamarády na oslavě, po oslavě se z nás totiž stali lepší kamarádi. Teda většina to říkala. Když jsme přijely domů, daly jsme si nějaké pití a povídaly si, až do půl druhé, protože jsme měly až moc energie. Večer jsme si řekly dobrou noc a šly spát.
Natálie Motyčková
V sobotu ráno jsem vstala až o půl jedenácté. V jedenáct byla snídaně. Dala jsem si müsli jako každý den. Po snídani jsem šla s mojí korespondentkou Leou a její sestrou Svetlanou venčit psa Pirata. Povídaly jsme si a dozvěděla jsem se hodně nových věcí o jejím městě. Potom jsme šly domů a byl oběd. K obědu jsme měly zeleninovou pizzu a ananasový koláč.
Pak jsme hrály Člověče nezlob se a jely jsme nakupovat do La Roche. Nakoupily jsme potraviny na večeři a chodily po obchodech s oblečením. Když jsme přijely domů, byla jsem až do večeře ve svém pokoji. K večeři byly hovězí párky s fazolemi a jogurt jako dezert. Po večeři jsme s mojí korespondentkou jely k Eliščině korespondentce Claře, která pořádala party. Byli zde téměř všichni Francouzi a Češi.
Karolína Ulrychová
související:
