Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
V pátek 13. listopadu 2015 se vydali naši žáci na první turnaj futsalové ligy. Turnaj se konal v nafukovací hale v Pardubicích. U pardubické sokolovny jsme se postupně sešli. V půl deváté byl náš tým kompletní. Zjistili jsme ovšem, že je něco špatně. Ostatní týmy měly nejméně 10 hráčů. V každém týmu bylo také dost hráčů, kteří hrají futsal či fotbal závodně. Bylo nám jasné, že bez štěstí a bez srdíčka nemáme šanci.
Náš tým ve složení Petr Vltavský, Martin Molek, Lukáš Svoboda, David Marel a Daniel Janko se vydal do boje s vědomím, že každý tým soupeře bude během zápasu střídat a střídat a na nás budou chodit čerství a čerství hráči. No nic jiného se nedalo dělat.
První zápas jsme šli hrát proti střední škole z Chrudimi. Naše taktika byla jasná. Pokusit se udržet co nejdéle výsledek 0:0. Náhoda ovšem nenechala dlouho na sebe čekat a po 5 minutách jsme střelili 1. gól. V našich hlavách vzniklo nadšení, a co v našich hlavách, ale hlavně u ostatních týmů, které nechápaly, co se to děje. Do konce první půlky jsme ale dostali gól. Přesto jsme si šli sednout o pauze s tím, že je to super výsledek.
Ve 2. polovině zápasu se na nás valily útoky jeden za druhým, ovšem náš blok byl pevný jako skála a procházelo se přes nás velmi těžce. Sedm minut do konce jsme ale povolili. Skóre 2:1 bylo ovšem stále nad naše očekávání. A pak to přišlo. Pátek 13. udeřil. Minutu do konce se náš tým odhodlal k druhému útoku za zápas a po krásné přihrávce od Dana Janka jsem zaskóroval na 2:2. Fantazie! Byli jsme překvapeni, že jsme to vydrželi a odcházeli jsme z palubovky s prvním bodem. Hala stála na nohou, nikdo to nečekal.
Další problém na nás čekal již za pár vteřin. Dozvěděli jsme se, že za minutu nastupujeme k dalšímu zápasu. Náš tým, bez sil, vysílen, nevěděl moc co dělat. No nic, šli jsme na to. Náš soupeř byl z SPŠE Pardubice. Jen pohled na jejich střídačku nás děsil. Šli jsme do boje. Stalo se něco neuvěřitelného. Po 3 minutách to bylo 1:0 pro nás. Po dalších 5 minutách 2:0. A aby toho neměla SPŠE na starost málo, tak jsme jim přihodili 3. gól do šatny. Druhou půlku jsme se postavili do našeho obranného bloku a dovolili SPŠE jen jeden gól a odešli z hřiště jako vítězové.
Hala začala bouřit. Překvapení turnaje znělo od každého. Náš tým v 5 hráčích bojoval a měl po 2 zápasech krásné 4 body, o kterých se nám nezdálo ani v tom nejhezčím snu. Všichni jsme spadli na lavičky a snažili se doplnit aspoň trochu sil. Naše euforie nám ovšem doplnila tolik sil, že jsme byli připraveni jít na poslední zápas s myšlenkou, že jdeme ukázat všem, co to znamená: Bojovat ze všech sil. Věřili jsme, byli jsme odhodláni. Vůbec nás nezajímalo, že v týmu se nachází několik profesionálů. Proč bychom je nemohli porazit, když jsme porazili ty minulé?! A bylo to tady…
Poslední zápas byl s AGYSem. Po 2 minutách jsme dostali první gól. Začali jsme být trochu skleslí, ale hráli jsme dál. Za pár minut udeřil pátek 13. opět. Z nulové šance se mi podařilo vytěžit něco neuvěřitelného. Vleže, obsazen hráčem a metr přede mnou soupeřovým brankářem, jsem pomalou střelou dopravil míč do brány: 1:1!
Nastartovali jsme naši zdecimovanou sestavu k drtivému finiši. Za pár minut po nahrávce jsem prostřelil gólmana podruhé. 2:1. Za chvíli jsme již vedli 3:1! Naše euforie nebrala konce. Zápas jsme dohráli za stavu 3:2 pro nás a čekali jsme jak dopadne poslední zápas.
Hala nechápala asi tak stejně jako my. Ani teď si snad nikdo ještě z nás neuvědomuje, co jsme dokázali. Myslím, že naše škola na nás může být pyšná! S celkovým skóre 8:5 a 7 body po přepočítání skóre jsme skončili druzí o 1 gól za střední školou z Chrudimi.
Na závěr byli vyhlášeni nejlepší jednotlivci turnaje:
David Marel 6.B
