Jan Pokorný uváděl Grandfinále pIšQworek

V uplynulých dvou měsících se studenti Jan Pokorný a Dan Pastera ze 6.B ujali role krajských koordinátorů soutěže pIšQworky. Vyvrcholením této soutěže je každoročně mezinárodní Grandfinále pIšQworek, které se koná v Brně. Moderování této události se ujal právě jeden z našich studentů a koordinátorů Jan Pokorný. Jak se právě on a Dan k pIšQworkám dostali a jaký je to pocit moderovat a mít zodpovědnost za takto velkou událost?

K pIšQworkám jsem se dostal velkou náhodou. Na školním Facebooku byl v dubnu umístěn příspěvek, že naše absolventka Adéla Šrutová hledá moderátora krajských kol Prezentiády v Pardubicích a Hradci Králové. Já o sobě vím, že jsem typ člověka, který se rád pouští do nových výzev, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Napsal jsem na uvedený email a jel moderovat krajská kola Prezentiády. To ale v podstatě nic nebylo, jelikož na obou kolech byl relativně malý počet lidí.

S Adélou jsem se po této zkušenosti rozloučil s tím, že se k moderování Prezentiády vrátím i v dalším roce a nějak jsem to dále neřešil.

Na konci prázdnin mi ale na Facebooku přišla zpráva od organizace Studen Cyber Games s tím, že hledají organizátora na pIšQworky v našem kraji. Bylo tam také napsáno, že pokud chci, můžu si sehnat ještě parťáka. Zpočátku jsem z toho byl popravě trochu vystrašený, protože už jenom slovo organizátor ve mně vyvolalo to, že to vyžaduje značnou míru zodpovědnosti. Na email jsem odpověděl, že nabídku přijímám, a že možnost mít parťáka přijímám, protože přeci jenom se cítím jistější, když něco táhnu ve dvou.

V půlce září se o víkendu konal „teambuildung“ pIšQworek, což bylo takové velké školení všech organizátorů. Od nás dvou se vyžadovala maximální pozornost při školení, jelikož jsme jako jedni z mála byli nováčci. Byli jsme proškolení o všem možném(jak vybírat startovné, co si všechno na turnaj připravit, jak psát závěrečnou zprávu a kam ji vkládat, jak ovládat vnitřní internetový sytém organizace, jak odpovídat na emaily učitelům škol, co všechno je potřeba udělat před, při a po turnaji, jak komunikovat s učiteli ve škole při turnajích,…), zkrátka školení o všem potřebném, co je potřeba zvládnout. Osobně jsem měl pocit, že je toho strašně moc a že to nemám šanci zvládnout všechno na jedničku.

Po říjnovém školním kole přišel náš první opravdový turnaj, který bylo potřeba zvládnout co nejlépe. Byl to turnaj oblastní a konal se na naší škole. Bylo přihlášeno 14 týmů z pardubického okresu. Pečlivě jsme se s Danem na turnaj připravovali několik dní dopředu, protože vše muselo klapnout na jedničku, aby v nás byla vložena důvěra organizace a mohli jsme v organizování pokračovat. Turnaj jsme zvládli díky naší tvrdé přípravě levou zadní a dostali jsme na organizování dva turnaje v Chrudimi, Nové Pace a také krajský turnaj, který se konal opět na naší škole. Všechny z těchto turnajů jsme již vedli každý samostatně, na turnaji byl jen jeden z nás.

Ti nejlepší týmy z krajů České a Slovenské republiky se každoročně utkávají v Brně na Grandfinále, na kterém jsou potřeba i všichni organizátoři z České a Slovenské republiky. Já jsem ale pro tento rok přijal roli moderátora.

Ti, kteří si myslí, že je to pouze o tom postavit se před několik lidí a povídat co mě zrovna napadne, jsou na omylu. Musel jsem se účastnit moderátorského kurzu, který se konal v pátek odpoledne, tedy přesně týden před finále. Zde jsem si moderování zkoušel nanečisto. Popravdě jsem byl nervózní, protože jsem i tuto roli chtěl zvládnout co nejlépe. Do Brna na Masarykovu univerzitu jsme s Danem přijeli ve čtvrtek večer před finále, abychom stihli připravit s ostatními organizátory prostory pro souboje křížků a koleček. Spát jsme až ve dvě v noci a vstávali v pět ráno, jelikož práce bylo stále dost. Ráno v šest byl sraz na univerzitě. Dan šel dolaďovat s ostatními organizační věci finále a je s moji kolegyní, která se mnou moderovala jsme se šli připravovat. Měli jsme na starost úvodní prezentaci. V ní jsme museli bezchybně a bez nahlížení do poznámek a na plátno představit všechny partnery soutěže, říct k nim několik informací, také představit předsedu organizace, ze které pocházíme, přivítat prorektora Masarykovi univerzity a v neposlední řadě vysvětlit pravidla hry pIšQworek na Grandfinále. Práce to byla opravdu náročná, ale ten pocit, když jsem zvládl tuto nejdůležitější část moderování, byl k nezaplacení. Poté jsme s moji kolegyní moderátorkou oficiálně zahájili Grandfinále, a to tak, že jsme si se všemi soutěžícími a kolegy z organizace načali balíček pendreků od našeho sponzora a snědli jeden pendrek. Poté již nic nebránilo tomu, aby hráči začali hrát a my začali postupně vyhlašovat, kde bude jaké družstvo hrát. Vždy jsme měli během zápasů malou pauzu, ale poté jsme se opět museli chopit mikrofonů, nějakou vtipnou nebo zajímavou frází upoutat pozornost a opět vyhlásit u jakého stolu má jaké družstvo hrát.

Finále plynulo, my stále nepřetržitě moderovali a museli udržet pozornost až se Grandfinále přehouplo do finále a my sledovali poslední zápas. Poté nás čekalo předávání cen a také focení s týmy. Celé Grandfinále bylo zakončeno našim poděkováním soutěžícím za účast v pIšQworkách a já s moji kolegyní jsme si konečně mohli oddychnout, že jsme vše zvládli bez větších problémů a chyb.

Osobně mi organizování turnajů i moderování finále přineslo spoustu skvělých věcí a zážitků. Také jsem ale zažil situace, kdy se nesmí panikařit a je potřeba zachovat chladnou hlavu. Organizování turnajů mi přineslo hlavně to, že jsem se naučil mít větší zodpovědnost za to, co dělám a jak komunikuji s ostatními, jelikož bylo potřeba odpovídat na emaily jak učitelů, tak soutěžících, že i když nemám zrovna svůj den tak musím být na okolí příjemný, jelikož organizátor a moderátor musí být vždy profesionál i přesto že zrovna nemá svůj den. Vést svůj vlastní turnaj, kde musí všechno šlapat tak jak má je opravdu velká zodpovědnost, jelikož krom toho, že jsem měl zodpovědnost za to, jak soutěžící hrají a jak dodržují pravidla, jsem musel průběžně kontrolovat výsledky a psát závěrečný report z turnaje a starat se o to, aby na turnaji vše proběhlo tak jak má.

Každopádně, turnaje jsme zvládli na jedničku a já osobně má přislíbeno, že na jaře mi organizace Student Cyber Games svěří do rukou krajské kolo a moderování finále Prezentiády. V krajském kole bych se měl jako zástupce organizace také objevit v porotě a budu určitě rád, když na pódiu s prezentací uvidím i zástupce studentů z naší školy.

To, aby turnaj proběhl ke spokojenosti všech, záleží také na učitelích na místní škole, na které se turnaj právě koná. Mé poděkování míří panu profesorovi Pavlu Kyclovi z našeho gymnázia za jeho ochotu a starost během oblastního i krajského turnaje na našem gymnáziu, jelikož jak jsem se osobně přesvědčil, ne všude na školách jsou tak ochotní a nápomocní profesoři, jako právě na našem gymnáziu.

Moc děkuji také našemu panu řediteli Luďkovi Burianovi, že nám poskytl prostory na konání jak oblastního, tak krajského turnaje a mohli jsme s Danem uspořádat alespoň dva naše turnaje v našem známém domáckém prostředí. Mé poděkování patří také naší třídní paní profesorce Ivetě Motyčkové za uvolnění ze školy při konání turnajů.

Jan Pokorný, 6.B