Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Prvního dubnového týdne roku 2017 se naše škola opět zúčastnila výměnného pobytu s německou školou Gymnasium Marianum Buxheim. Tentokrát nás skupina německých studentů přijela navštívit sem do Pardubic. V sobotu 1. 4. 2017 krátce po páté hodině odpoledne jsme již všichni stáli před školou a netrpělivě očekávali příjezd modrého autobusu. Během chvilky se už všichni nadšeně vítali se svými výměnnými partnery a pomalu se vydávali na cestu domů. Ještě toho dne se však většina z nás znovu setkala v Nemošicích na „Mařelparty“, ostatně jako každý rok.
foto Jakub Dlouhý
Nedělní individuální program jsme plánovali víceméně společně nebo ve skupinách. Zatímco někteří celé dopoledne prospali, vybraná skupinka již stihla vyrazit na Kunětickou horu. Odpoledne následovala návštěva Laser game a aquaparku v Pardubicích. Odtud jsme se přesunuli s krabicemi pizzy do Tyršových sadů, abychom si užili poslední chvilky pěkného počasí. Nesmím zapomenout na ty, kteří ten den podnikli celodenní výlet do Prahy nebo do Liberce.
V pondělí nás čekal společný výlet do Ležáků. Zde jsme nejprve zhlédli krátký film o historii tohoto místa. Nechyběla ani rozsáhlá přednáška od pana doktora Kyncla, který nezapomněl zmínit ani ty nejmenší detaily. My i Němci jsme se dozvěděli mnoho nového o historii Pardubic a okolí za druhé světové války. Po návratu do Pardubic šla německá skupina nacvičovat vystoupení na středeční společný večer. My Češi jsme měli naše vystoupení již perfektně připravené, a proto jsme měli na nějaký čas volno. Večer jsme strávili v restauracích a kavárnách v centru Pardubic.
Následujícího rána jsme se vydali na celodenní prohlídku Prahy. Jako každý rok nás autobus vysadil nedaleko Pražského hradu, kam jsme se vydali pěšky. Skoro celý den bylo zataženo a pršelo. Před areálem Pražského hradu stála nekonečná fronta lidí čekajících na vstup, a proto jsme byli nuceni vrátit se do autobusu. Znovu jsme vystoupili až u Čechova mostu a vydali se směrem na Staroměstské náměstí, přes Karlův most a kolem zdi Johna Lennona. Nakonec jsme měli možnost nahlédnout do zahrady německého velvyslanectví. Návštěvu Pražského hradu jsme kvůli dlouhým frontám vynechali a namísto toho jsme dostali pár hodin volného času v historickém centru Prahy, který každý využil podle svých potřeb. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme již seděli v autobuse připravení na cestu domů. Hned po návratu do Pardubic se někteří vypravili na hokejový zápas, někteří večer opět strávili společně.
Ve středu ráno jsme se s německými studenty na nějakou chvíli rozloučili a šli jsme na vyučování. Němci se mezitím zúčastnili krátké prohlídky naší školy a pak se vydali s průvodcem do centra města. O čtvrté vyučovací hodině se vrátili k nám do školy a šli se podívat na naše vyučování. Následoval společný oběd a návštěva radnice. Znovu jsme se setkali až pod Zelenou bránou a vzali Němce na bowling. V šest hodin večer se v jídelně gymnázia konal tzv. „Bunter Abend“ – společný večer s rodiči, kde německá i česká skupina předvedla několik krátkých vystoupení. Nakonec jsme měli možnost zhlédnout krátký film z našeho říjnového pobytu v Buxheimu. Nechybělo ani občerstvení.
Blížil se konec společného týdne a my jsme se zúčastnili našeho posledního výletu. V osm hodin ráno jsme nastoupili do autobusu a vyrazili, směr Kutná Hora. Nejprve jsme si prohlédli Kostnici. Dále jsme se přesunuli do samotného středu města k chrámu sv. Barbory. Zde jsme se setkali s naším průvodcem, který nás městem provedl. Výlet jsme zakončili exkurzí do stříbrných dolů s velice vtipnou paní průvodkyní. Přibližně o hodinu později jsme opět stáli před školou. Přes nepříznivé počasí jsme se snažili využít veškerý společný čas, který nám zbýval, a proto jsme následující hodinu strávili v parku Na Špici. Někteří zůstali ve městě až do pozdních večerních hodin, aby si co nejvíce užili poslední společné chvíle.
V pátek ráno jsme se všichni naposledy setkali v budově školy. Nadešel čas loučení a tradičních posledních společných fotek. Ještě nějakou dobu jsme loučení protahovali. Němcům se nechtělo domů a nám se nechtělo do školy. Když konečně došlo na poslední objetí, Němci nastoupili do autobusu a odjeli a my se vydali na vyučování.
Celý týden probíhal hladce a já věřím, že nikdo nelitoval toho, že se výměnného pobytu zúčastnil. Moje díky patří učitelům a všem, kdo se podíleli na organizaci. Doufám, že za rok se v podobném seskupení znovu sejdeme.
Barbora Kmentová 6.B
