Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Pátek třináctého – všeobecně považovaný za nešťastný den – byl pro nás, studenty 3. F, dnem šťastným, neboť jsme místo do lavic nasedli do vlaku směr Praha. V rámci rozšíření výuky biologie jsme pod vedením pana profesora Davida Bogdanoviče a paní profesorky Daniely Pražanové vyrazili na exkurzi do Zoo Praha. Po příjezdu jsme měli čas si část zoo sami projít při asi hodinovém rozchodu, načež se naší skupiny ujala milá průvodkyně, s níž jsme se vypravili po stopách savců a jejich zvláštních adaptacích.
Dozvěděli jsme se tak i mnohdy překvapivé zajímavosti ze života hravých lachtanů, roztomilých psounů i velkých, avšak nádherných slonů indických. Mimoto jsme zjistili, že máme leccos společné nejen s opicemi, ale i s žirafami. Řeč přišla i na hrochy, ačkoli nebyli zrovna přítomni v momentálně vypuštěné nádrži – na výzvu vynalézavé průvodkyně jsme jednoduše zapojili svou obrazotvornost a mohutné hrochy si sami představili. Ti, kteří ve zdraví přežili nálety kaloňů v pavilonu indonéské džungle, se po poctivé návštěvě suvenýrů vrátili domů zase jednou o něco moudřejší.
Než jsme na výlet odjeli, mnozí se nás ptali, proč jedou studenti třetího ročníku gymnázia do zoo a co se tam můžou ještě přiučit… Ale co vy? Věděli jste například, že slon během života vymění stoličky celkem pětkrát, a když si obrousí i ty šesté, umře poté hlady? Že žirafy, podobně jako studenti gymnázií, spí jen asi 2 hodiny denně? Nebo že mladí lachtaní mívají – z dosud neznámých důvodů – pohlavní styk s tučňáky? Nevěděli? My taky ne, ale teď už víme. Protože jsme byli v zoo.
Za celou naši třídu si dovoluji vám návštěvu pražské zoo doporučit – i v případě, že jste ji už v minulosti navštívili. Zoo Praha se každým rokem mění a rozrůstá o nové výběhy, pavilony a expozice, které přinášejí zábavu i ponaučení pro návštěvníky každého věku.
Diana Stará, 3.F, foto Tereza Tomková, 3.F (1-10), Diana Stará (11-14)
