Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Studenti dějepisného a společenskovědního semináře měli 28. 11. 2017 výjimečnou příležitost vyslechnout vyprávění paní Zuzany Dillon. Tématem byly osudy jejího tatínka, významného účastníka protinacistického odboje, před válkou plukovníka generálního štábu, za války organizátora nekomunistického odboje a po odchodu do emigrace zpravodajce ve službách exilové vlády a prezidenta Beneše v Istanbulu pana Jaroslava Hájíčka (1899 -1978).
Dramatické události v jeho životě pokračovaly po nástupu komunistů k moci, kdy byl vyhozen z armády, sedm let vězněn a až do konce života sledován státní bezpečností. Dalším tématem, o kterém paní Dillon hovořila, byla její emigrace po okupaci Československa v roce 1968, kdy po nějaké době prožité v Rakousku se dostala do USA, vystudovala politické vědy a učila na univerzitách.
Velmi zajímavou částí jejích vzpomínek pak bylo období, kdy pracovala na ministerstvu zahraničí USA a jako americká občanka se dostala ještě před sametovou revolucí v diplomatických službách do Prahy. V roce 1990 byla v delegaci amerického prezidenta George Bushe při jeho návštěvě Československa a jako odbornice na oblast Sovětského svazu byla u osobního jednání s prezidentem Havlem.
Setkání plánované na dvě vyučovací hodiny se protáhlo na čtyři hodiny, zájem studentů paní Dillon velice překvapil a potěšil. Je milou povinností tlumočit její poděkování za přátelské přijetí, velký zájem o historii a zajímavé dotazy.
foto David Fiedler, 8.B
Následující den, ve středu 29. 11. 2017, přijela na besedu s našimi studenty paní PhDr. Helena Sofrová. Její návštěva souvisela s výstavou Židé v boji a odboji, jež byla v říjnu instalována v učebně MM1. Jeden z dokumentů této výstavy se zabýval tragédií lodi Patria u Haify 25. 11.1940. Tehdy zahynulo téměř tři sta Židů, bývalých československých občanů, kteří se snažili o vystěhování do tehdejší Brity spravované Palestiny. Paní doktorce Heleně Sofrové tehdy bylo 11 let a společně s rodiči a mladším bratrem se jí podařilo dostat z potápějící se lodi a doplavat ke břehům u přístavu Haifa.
Účastníci besedy, studenti 8. A, tak měli možnost slyšet o dramatických událostech téměř jako podle scénáře filmu Titanik. Paní Sofrová navzdory úctyhodnému věku a zdravotnímu stavu, jen s pomocí mikrofonu, věcně, souvisle a nesmírně zajímavě převyprávěla svůj životní příběh. Dozvěděli jsme se, že po skončení války se celá rodina vrátila do Československa, paní Sofrová vystudovala filozofickou fakultu, kvůli svému původu a postojům byla několikrát vyhozena ze zaměstnání, ale nikdy nezahořkla a neztratila naději a víru.
Za zprostředkování této besedy patří poděkování pardubickému Eurocentru a pražské Židovské obci. Je téměř neuvěřitelné, že setkání s našimi studenty bylo vůbec první besedou paní doktorky Sofrové, kterou absolvovala.
Alena Vomlelová
