Jednoho dne přišla do našeho ústavu nabídka na příjemné letní přivydělání. Brigáda se jevila velmi lukrativně, přeci jenom slíbených 6 tisíc za nenáročné kontrolování chmelových sazenic není vůbec zlé. Započali jsme tedy naši pouť a vyrazili do malebné vesničky Stekník, která se krčí v Českém středohoří. Ubytovali nás ve velmi vzhledných, ale bohužel skrovně vybavených ubytovnách.
Všichni natěšení jsme první den vyskočili z postelí již před šestou hodinou ranní. Před naší ubikací se náhle vynořil stylový povoz, u kterého jsme doufali, že pouze projíždí kolem. Mýlili jsme se, byl to náš bus, odvážející nás na chmelové plantáže. Kapacita busu nebyla dostačující, a tak polovina pracantů musela netrpělivě očekávat návrat povozu. Vyfasovali jsme po jednom páru pracovních rukavic a náhle nám byla objasněna opravdová náplň této příjemně vzhlížející brigády. Museli jsme krotit divoké šlahouny chmelu, které se rozpínaly všude kolem, a navazovat špatně navedené výhonky. Občas jsme vytrhli celou sadu výhonků již zavedených rostlin, a tak jsme jejich kořínky hbitě schovali za kupkou úrodné zeminy a doufali, že zakoření ještě jednou.
Práci jsme vykonávali na rozsáhlých chmelových polích, kde nám byly přidělené řady rostlinek, ve kterých jsme neviděli z jednoho konce na druhý, a někde v dáli mizela naděje, že daný řádek doděláme ještě před svítáním. Tuto úmornou práci jsme stereotypně vykonávali osm hodin, šest dní v týdnu, až se nám o chmelovém ráji nezkrotných šlahounů zdálo každou noc. Při večerních zasedáních jsme využili našich matematických schopností k výpočtu naší konečné odměny. Počítali jsme především s desetinnými čísly, což nás trochu zaskočilo, ale to nás neodradilo a dále jsme pracovali hlavně kvůli požitkům z dobře vykonané práce.
Naštěstí nám zvedla náladu místní traktoriáda, k našemu zármutku nevlastníme traktor. O požitek jízdy traktorem jsme ale nepřišli, další den přišla smutná zpráva, že náš retrobus zasáhly menší komplikace. Přijela pro nás maringotka, které tamní obyvatelstvo (17 registrovaných obyvatel) říká babosed, zapřažená za traktor Zetor. V naší vesnici se nenacházel žádný obchod, tak nám náš zaměstnavatel alespoň zpříjemnil pobyt zájezdem do obchodního centra Kaufland. Ačkoliv jsme si pobyt velice užili, zjistili jsme, že studium ve škole je o mnoho zábavnější.
Kateřina Křivková, Pavlína Moravcová, 2.H, foto Pavel Kycl