Zápisky z výměny v Buxheimu

Úterý 9. října 2018

V úterý jsme se všichni naposledy sešli u školy, kde jsme se rozloučili s našimi Němci a vydali se na cestu do Pardubic.

Po asi hodině a půl jsme zastavili ve městě Dachau, které je známé hlavně kvůli koncentračnímu táboru z druhé světové války. 

Tam jsme dostali asi hodinový rozchod, při kterém jsme si mohli projít celý tábor a připomenout si doby, kdy toto místo bylo noční můrou pro mnoho lidí.

Po rozchodu jsme se vrátili do autobusu a pokračovali v cestě domů.

Tento pobyt nám přinesl mnoho zkušeností a zážitků. Navázali jsme nové vztahy jak s Němci, tak se spolužáky, se kterými jsme se dříve moc nebavili nebo neznali. Samozřejmě jsme procvičili němčinu, prozkoumali německou krajinu a ochutnali bavorské speciality. Všichni jsme si to moc užili a těšíme se na příjezd našich německých kamarádů do Pardubic.

Markéta Škuligová, Anežka Bayerová

Pondělí 8. října 2018

Pondělek byl námi nejvíce očekávaný den, hlavně kvůli celodennímu výletu do Mnichova, kam jsme vyrazili asi ve čtvrt na devět. Po příjezdu jsme si, nadšení tím, že nás provádí sympatická Češka s výbornou anglickou výslovností, prohlédli olympijský stadion.

Hned poté jsme zamířili do muzea vozů BMW, kde jsme si přepočítávali eura na koruny a přemýšleli nad tím, jak dlouho budeme muset šetřit na auto našich snů. Prohlédli jsme si také nejnovější modely a okusili luxus aut, do kterých jsme si všichni nadšeně sedali, hlavně na místa řidiče. Následně jsme se vydali na autobus, který nás provezl historickou částí města, přičemž nás paní průvodkyně zaplavovala zajímavými informacemi o místech, kterými jsme právě projížděli.

Autobus nás dovezl až k jedné z nejdelších ulic Mnichova, kde jsme rychle vystoupili a vydali se k cíli naší výpravy, kterým byla budova Bavorské opery, kde jsme se rozloučili s paní průvodkyní a dostali tříhodinový rozchod. Ten jsme si všichni užili a přesně ve čtyři hodiny jsme se zase sešli.

Poslední večer v rodinách jsme strávili hlavně balením a loučením se s našimi korespondenčními kamarády.

Markéta Škuligová, Anežka Bayerová

Sobota 6. 10. 2018 – neděle 7. 10. 2018

O víkendu jsme trávili čas s rodinou, ve které jsme ubytovaní. Někteří úplně sami, někteří měli štěstí a byli ve skupinkách s jinými kamarády. Někdo byl v ráji řízků, někdo v místním aquaparku, někdo si dal kafe s babičkou, a měl tak možnost slyšet pravou němčinu bez dialektu a někdo měl možnost ochutnat pravý burger v mexické restauraci, kde, jak někteří zjistili, není „jenom“ jedna paprička u jídel zbytečně.

Pomalu už také začíná čas na balení, kdy budeme s vypětím všech sil sedat na kufry a snažit se zapnout tu neuspořádanou, nesloženou hromadu oblečení a kdoví ještě čeho jiného.

Anežka Bayerová, Markéta Škuligová

Pátek 5. 10. 2018

Dnes jsme měli poměrně náročný den. Jako první byl na programu krásný zámek Neuschwanstein, stojící vysoko mezi horami. Nejdříve jsme se po cestě stavili u mostu, ze kterého byl výhled jak na zámek, tak i na hory jím obklopené, a poté už následovala prohlídka samotného Neuschwansteinu. Před začátkem prohlídky jsme měli chvíli času na nakupování suvenýrů a na svačinu. Prohlídka byla vedena pouze docela malou částí hradu. O přepych ale nebyla nouze, i když celkový dojem nám lehce kazil nábytek, který byl překryt bílou dekou, jelikož právě probíhala přestavba. Při prohlídce bylo audio naštěstí v češtině, a tak jsme tomu i rozuměli.

Zastavili jsme také ještě ve městě Füssen, kde jsme dostali příležitost dokonale se zamotat do místních uliček a někteří dokonce museli utíkat až příliš milé a komunikativní prodavačce v obchodě s tradičními kroji.

Celý den byl završen večerním představením, kdy všichni čeští účastníci výměny předvedli své pěvecké a lecjaké jiné dovednosti a s trochou štěstí možná i oslnili publikum (největšího úspěchu dosáhla klasická, všemi dobře známá, ryze německá písnička Schnappi).

Následovala ještě hromadná večeře, dezert a pak už jen cesta do rodin.

Anežka Bayerová, Markéta Škuligová

Čtvrtek 4. 10. 2018

Na dnešek jsme se všichni těšili (kromě těch, kteří mají strach z výšek a rotujících předmětů).

Po 45 minutách cesty autobusem jsme se ocitli před německým Skyline Parkem, kde nás čekalo celých 62 atrakcí. Dostali jsme více jak 7hodinový rozchod, abychom to všechno stihli a měli možnost to vše vyzkoušet. Většina z nás si den užila, ať už při hlídání tašek kamarádům, nebo při zkoušení atrakcí samotných. Mezi ty nejzábavnější patřil například Sky Shot, kde byla dvojice vystřelena v kovové kouli do výšky asi 70 metrů. Oblíbený byl také Sky Jet, kde byla skupina lidí na konci obrovského ramena, které se pohybovalo nahoru a dolů, a k tomu se samotné sedačky kývavě otáčely okolo své osy.

Poté se tu nacházely také atrakce typu ruského kola, které posloužily hlavně po obědě, kdy naše tělo ještě nebylo zcela připraveno na větší dávku adrenalinu.

Sraz jsme měli opět u autobusu, kam někteří dorazili včas a někteří zuřivě dobíhali po opakování nevinně vypadajících slovíček „noch einmal“ na všech atrakcích.

Po cestě zpátky si nás opět rozebrali naši korespondenti a večer následoval individuální program.

Anežka Bayerová, Markéta Škuligová

Středa 3. 10. 2018

Středeční den začal opět příjezdem ke škole. Namačkali jsme se do autobusu a po oznámení, že v soutěsce, kam jsme měli původně zamířit, spadl kámen, se nám změnila cílová destinace a zamířili jsme do městečka Oberstdorf, proslaveného díky skokům na lyžích. Nejdříve jsme navštívili skokanský můstek, kde jsme měli možnost se pokochat krásným výhledem na zasněžené hory. Následně jsme uvažovali, jestli pojedeme zpátky lanovkou, nebo budeme válet sudy. Bohužel byla zvolena první varianta. Po náročném sjezdu lanovkou jsme opět usedli do autobusu a vyrazili do středu Oberstdorfu, kde následoval rozchod. Rozešli jsme se do všech stran a překvapivě jsme se opět shledali u našeho „nohyodpočintěsi“ autobusu.

Druhá část výletu patřila návštěvě soutěsky v Breitachklammu, kde jsme poznali krásy německé přírody. Prošli jsme se po cestičkách vedoucích kolem vodopádů s průzračně modrou vodou, nadýchali se čerstvého vzdoušku, vyfotili nějaké ty fotky na instáč a naposilovali lýtka při výstupu podél skal. Nakonec jsme se všichni (beze ztrát) vrátili k autobusu, celí zmožení tímto fyzickým výkonem.

Výlet jsme zakončili příjezdem ke škole, kde si nás vyzvedli naši korespondenti.

Večer se většina z nás vydala na bowling, kde jsme ukázali naším německým kamarádům všechny bowlingové schopnosti, jaké jsme jen měli.

Anežka Bayerová, Markéta Škuligová

Úterý 2. 9. 2018

Úterní den jsme začali příjezdem do školy, kde nás naši korespondenti odložili a odešli na výuku. My jsme se ale vydali vstříc dobrodružstvím do ulic Memmingenu. Nejprve jsme prošli pasáží spojující starou a novou část města. Z té jsme se dostali na náměstí, které tvořila hlavně tržnice s různými druhy jídla, malé květinářství a několik domů vystavěných v barokním stylu. Toto náměstí je také považováno za jedno z nejhezčích náměstí jižního Německa. Dále jsme viděli například dům čarodějnic, kam se za nevěru v průběhu několika staletí zavírali muži i ženy.

Celí promrzlí jsme zamířili ke chrámu sv. Martina s nadějí, že se v této renesanční stavbě zahřejeme. Tam nás provedl sympatický stařík, který nám pověděl o historii stavby. Také jsme si zopakovali matematiku při počítání schodů vedoucích do věže. (Tímto zdravíme paní učitelku Soudkovou :))

Po prohlídce chrámu jsme dostali asi hodinový rozchod, při kterém se většina skupinek schovala do vyhřátých kaváren. Následoval oběd ve školní jídelně našich korespondentů, kde byla většina z nás překvapena, když nemohla rozeznat gulášovou polévku od zeleninové.

Odpoledne už jsme se podívali jen do buxheimské radnice, kde jsme byli po asi půlhodinové přednášce odměněni výtečnou čokoládou, a také jsme zamířili do původního mnišského kláštera, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavosti o každodenních povinnostech a životě mnichů.

Celý úterní program jsme zakončili na dětském hřišti čekajíce na naše korespondenty.

Markéta Škuligová, Anežka Bayerová

Pondělí 1. 9. 2018
Naše cesta začala prvního říjnového dne, kdy jsme se hned ve čtvrt na devět ráno vydali na výměnný pobyt do německého Buxheimu. Asi po čtyřech hodinách jsme celí vyhladovělí zastavili na dálnici v Rozvadově, kde jsme si dali něco na zub v místním McDonaldu. Po čtyřicetiminutovém rozchodu jsme se vrátili zpátky do autobusu a pokračovali v cestě do Buxheimu, kam to z Rozvadova, který leží hned u hranic, trvalo o něco déle. V průběhu cesty jsme měli ještě několik zastávek, a tak jsme do cíle dorazili kolem páté hodiny odpolední. Tam jsme se přivítali s korespondenčními kamarády a o několik minut později už jsme byli na cestě do rodin, kde jsme strávili náš první večer.

Markéta Škuligová