Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
Když jednoho krásného dne seznámil pan zástupce Petr naše třídy 6. A a 6. B s nabídkou předprázdninového přivýdělku na chmelnicích v okolí Žatce, většina z nás neváhala a na brigádu se přihlásila. Ovšem to jsme ještě netušili, jak krušný týden nás čeká.
foto Kateřina Brádlová a Pavel Kycl
Malá vesnička Stekník, ve které žije všehovšudy 17 obyvatel, se stala naším střediskem po celý pobyt. Po pondělním příjezdu a následném vybalení zavazadel a zabydlení pokojů na ubytovně nás čekala první pracovní šestihodinovka.
Už samotný odvoz na chmelnici byl pro nás všechny opravdovým zážitkem – přijela pro nás poněkud stará Avia řízená jedním z místních obyvatel (který si pro své husté a dlouhé řasy vysloužil přezdívku Krásnořásek). Poté, co jsme dorazili na pole, se nás ujaly již zkušené pracovnice Jana, Blanka a Pavla, které nám vysvětlily průběh naší práce a to, jakým způsobem budeme sazeničky chmele opečovávat. Zní to přeci naprosto jednoduše: utáhnete u každé sazeničky 2 dráty, na každý z drátů namotáte 3 šlahouny, v zemi necháte drobnou rezervní květinku a zbytek vytrhnete. Jasné. Když ale víte, že vás v jednom řádku čeká minimálně 170 rostlin, zas taková sranda to není.
Někteří během prvního dne vytasili svou taktiku zvanou Škubydů (tzn. všechno to vyškubej a jdi dál), díky které se skoro dostali ke zpracování třetího, víceméně stejně početného řádku, zatímco někdo se plahočil skoro celou směnu s jedním řádkem. K večeru se mnozí z nás vydali do tzv. „pajzlu“ – hospůdky na konci vesnice, ve které po celý náš pobyt posedávali stále stejní 3 štamgasti.
Úterní den se nesl v duchu odpočinku a čerpání sil na zbytek týdne. Celý den propršelo a na chmelnicích se v silném dešti nepracuje. Každý si našel zábavu podle svého gusta – někdo se účastnil turnaje ve stolním fotbálku, někdo třeba hrál různé deskové či společenské hry. Zpestřením byla diskotéka na protější ubytovně v podání ukrajinských pracovníků a někteří z nás uvažovali o tom, že by se k rozjařeným tanečníkům přidali.
Středeční ráno znovu pršelo, ale naštěstí déšť po několika hodinách ustal, a my jsme tak mohli dopoledne vyrazit na pole. Opět na nás čekal pan Krásnořásek se svým vytuněným povozem. Zoufalství, které u některých nastávalo v průběhu druhé směny, se dalo krájet. Nadávky létaly na všechny strany, stejně tak jako bahno a vytrhané šlahouny chmele.
Od čtvrtka po zbytek pobytu bylo krásně a svítilo sluníčko, které nejednoho člena naší chmelové výpravy opravdu ošklivě spálilo. Čtvrteční odpoledne se pouhých 7 statečných v čele s panem učitelem Kyclem vydalo na prohlídku zámku Stekník, který je krásně z nedalekých polí a lesů vidět. Naším průvodcem se stal velmi příjemný pan Milan, bigbíťák, který nejednou hrál i v Pardubicích.
Páteční odpoledne se neslo v duchu velkých nákupů v žateckém Kauflandu, do kterého jsme jeli jak jinak než s Krásnořáskem a jeho Avií. Během projíždění městem se toto fenomenální auto stálo středem pozornosti mnohých kolemjdoucích a místních obyvatel.
V duchu vysokého výdělku a tvrdé dřiny se nesl zbytek našeho setrvávání ve Stekníku. Někdo si vydělal opravdový balík, někdo pouhých pár šlupek, nicméně celý ten týden nám všem dal mnoho nových zkušeností, ale také poškrábané ruce od chmelových šlahounů, popálená ramena či záda nebo ukrutné bolesti zad a kloubů.
Chtěli bychom hlavně poděkovat našemu pedagogickému doprovodu, toť panu učiteli Kyclovi a paní učitelce Eliášové za neustálý přísun pozitivní energie. Pokud se někdy dostanete k nabídce chmelové brigády, rozhodně tuhle příležitost chytněte za pačesy. Jinak toho budete dost možná litovat…
Lucie Bambušková, 6.A
