Přijímací řízení ve školním roce 2024/25
V pondělí 2. 12. 2019 na naší škole proběhlo školní kolo soutěže pro mladé překladatele, která je organizovaná Evropskou komisí. Do soutěže se zapojilo osmnáct žáků svými překlady z angličtiny do češtiny, Zuzana Jirásková překládala text německý.
Kolegové vyučující český jazyk a literaturu zvolili 3 nejlepší texty (Alžběty Vítkové, Markéty Michalové, Emy Kašparové), do národního kola bude zaslán překlad Alžběty Vítkové (3. H), který si můžete přečíst níže.
Jana Bílková
RE: Zpátky do budoucnosti
Tvůj email o tom, jak moc se děsíš návratu do školy, mě opravdu rozesmál. Po všech těch letech v učitelské profesi tě už snad začátek nového školního roku nemůže děsit tolik, jako když jsi v mládí stával na opačné straně barikády.
Je mi nicméně potěšením, že jsi požádal o pomoc zrovna mě. Poprosil jsi mě o pár nápadů, jaké zábavné projekty bys mohl se studenty maturitního ročníku podniknout. Podělím se s tebou o jeden, který jsem s tou svou bandou dělal koncem minulého roku já. Debatovali jsme se studenty o všech těch katastrofách, které se teď ve světě dějí, jak teď všechno zachvátily plameny a tak podobně. O generaci našich studentů se často mluví jako o „výjimečných sněhových vločkách“ a „mileniálech“ a jak je známo, sněhové vločky můžou přece oheň hasit. Proto jsem je požádal, aby si každý připravil prezentaci o možnostech, jak mladí lidé můžou změnit svět (k lepšímu, pochopitelně!), a jak to už někteří dělají.
Pochopitelně, jedno z prvních jmen, které z většiny studentů vypadlo, byla Greta Thunberg. (Můj počítač má neustále potřebu mi to opravovat na „Great“ Thunberg, což podle mě prostě neznačí nic jiného, než že ho ovládá nějaká umělá inteligence!) Pořád nemohu uvěřit, jak rychle se dokázalo tohle patnáctileté dítě změnit z neznámé dívenky na celosvětovou tvář aktivistů za klima. To, jak moji studenti mluvili o jejích stávkách, jak je inspirují k aktivnímu jednání a boji proti klimatickým změnám, mě naplnilo takovým optimismem a nadějí do budoucnosti. Jak se zdá, její poslání, že nikdo není natolik malý a nicotný, aby udělal změnu, se docela uchytilo. Připomíná mi to takové to africké přísloví, které říká, že kdokoli má pocit, že je moc malý na to, aby něco změnil, pravděpodobně nikdy nestrávil noc s komárem v jedné místnosti.
Ale i jiné prezentace byly zajímavé. Jeden ze studentů mluvil o Boyanovi Slatovi, o tom holandském mladíkovi, který přišel se systémem čistícím plasty z oceánů. Věděl jsi, že mu bylo jenom šestnáct let, když to všechno vymyslel? V pouhých devatenácti letech si pak založil vlastní firmu, jmenuje se „The Ocean Cleanup“, což znamená „Vyčištění oceánů“. Sám dokázal namotivovat veřejnost, aby mu poskytla finance ke spuštění kampaně motivující ke snížení znečištění oceánů plasty. A co víc, podle všeho právě testují ten jeho prototyp na té skládce odpadků v Pacifiku.
Další prezentace byla zase o Nadii Comaneci, tou dobou čtrnáctileté rumunské gymnastce, které se v roce 1976 poprvé v historii olympijských her podařilo získat nejlepší možné bodové ohodnocení, tedy 10 bodů. Podle toho studenta tím výkonem vydláždila cestičku úspěchu Simone Biles, mladé gymnastce, která svými sestavami láme olympijské rekordy dnes. Nejsem si úplně jistý, jestli se to dá brát přímo jako utváření naší budoucnosti, nebo jestli to nebylo už trochu přetažené!
